Ahoj Jirko,

pravděpodobně teď někde brázdíš různé kraje a užíváš si prázdnin. Tak trochu ti to závidím. Ještě nejsem tak starý, abych si nepamatoval, jak to bylo fajn, ale zároveň mám pocit, že to je tak dávno, až je to skoro neskutečné. Slíbil jsem, že napíšu pár vět ke K24 a takové jednoduché sliby plním. Bude to kdoví jak dlouhé a budu to psát nevím jak dlouho, ale určitě jednou dopíšu a pošlu. Musel jsem nechat myšlenky trochu uležet a teď budu ve volných chvílích slib plnit.
Chtěl jsem se podívat na mši před startem závodu, ale trochu jsme se opozdili při odjezdu z FM a pak již byla důležitější Jirkova příprava, než mé zájmy. Nejsem věřící (a možná jsem), podle mne může mít víra mnoho podob, ale přinejmenším jsem to chtěl vidět ze zvědavosti. A vždy, když jsem v prostředí kostela, tak mohu být chvíli sám nebo s někým, s kým být chci a mohu popřemýšlet o všem. Nevěřím v boha jako takového, spíše se snažím věřit v sebe sama a své schopnosti a více než věřit, tak raději konat.
Start byl v pohodě a již tam jsem cítil takovou tu atmosféru klidu, bez nervů a stresu. Zato po třech kolech, když Jirka zavolal, že jde pěšky zpět a má prasklou špici, to teprve pres nastal. Náhradní kolo neměl a všude již bylo zavřeno. Ještě nikdy jsem Jirkovo auto neřídil a teď jsem měl projet tou úzkou bránou. Hrkalo to a skákalo, přes brýle jsem nic neviděl, bez brýlí mě oslňovalo Slunce a rychle, rychle! Přejel jsem tu správnou odbočku, pak se hnal zase zpět, našel Jirku a obchod pana Vítka jsme zastihli otevřený - asi nějaký zázrak. Nejprve kategoricky odmítal vůbec se o opravě bavit, ale trochu naléhání (neměl jsem u sebe žádnou zbraň) jej zlomilo a oprava se zdařila. Ještě jednou mu patří naše poděkování.
Složení cyklistů bylo fascinující. Ne co do kvality soupeřů, ale v tom dobrém významu spíše naopak. Neznám je všechny jmény i když mi je někteří říkali, to je má slabost - pamatuji si víc obličeje, než jména, ale já sám bych asi nedokázal vylézt na ukrajinu či horské kolo a 24 hodin na něm kroužit závod. Možná jsem natolik degeneroval pořádným kolem, dresem, zázemím atd, že bych nebyl schopen při stejných podmínkách, jako měli tito všichni lidé, podat výkon podobný jejich. Tohle bylo prostě dokonalé. Nemusel jsem se snažit nějak zapadnout do kolektivu, on mě prostě pojal. Byť jako toho holohlavého, ale přece. Čím jsem starší, tím větší mám radost, když mohu někomu pomoci. Kdo ten pocit nezná, tak mi také neporozumí. Je mi třeba líto i soupeřů, a tak jim pomáhám sám proti sobě. Kdo zná ten pocit radosti z pomoci druhému, tomu to vysvětlovat také nemusím. Nechtěl jsem také, abychom vypadali, že se nějak vytahujeme na druhé, chceme nějak vyčnívat z řady a ostatní převyšovat a ponižovat. To vše byla standartní péče o závodníka v našem podání. Pokud se někdo cítil případně dotčen naším přístupem, tak se omlouvám, určitě to nebylo naším cílem. A to to mohlo být ještě zajímavější o mikrovlnku a další drobnosti. Bylo u vás dobře. Píšeš, že byly nějaké chyby. Nevím o chybách, možná nějaké malé chybičky, ale nic důležitého. Člověk se musí dostat na vaši vlnu a v tom okamžiku pochopí, že ty drobnosti jsou opravdu zanedbatelné drobnosti. Nikdo nemůže očekávat od vašeho závodu nějaký supervýkon, ale o tom to není. Je to o šanci pro lidi - být spolu, poznat se a užít si pár vteřinek života zábavou, která mi dělá dobře na duši i těle a být prostě v pohodě. Tenhle úkol a účel plníte na 100%! Bylo by dobré u toho zůstat, dokud vás to neomrzí. Píšeš také někde něco o nějaké legendě. Nevím, jak jsi na to slovo přišel, ale nejsi sám, kdo mi takhle řekl. Na jednu stranu to potěší - člověk je rád, když zjistí, že za ním zůstává nějaká pozitivní stopa, na stranu druhou cítím ze slova legenda trochu minulosti, nostalgie atd. Legenda by podle mě měla být stará a mít svou váhu. Starý se cítím jen občas (například v okamžiku, kdy mě mladí kluci i holky osloví pane - to je kruté) a sice vážím 80 kg, ale to není ta váha, kterou myslím. Mám strach, že legendy dnes blednou a chátrají a jednou vyčpějí do prázdna. Já jen vím, že se cyklisticky cítím opotřebovaně a zároveň mám asi životní formu. Nikdo se mnou nechce jezdit, "nadávají" mi do motorek a ať jdu honit profíky. Kdybych tak měl o deset let méně, možná bych to zkusil, ale teď je pozdě a navíc jsem slíbil, že letos to je rok poslední co se týče dlouhých závodů. Když se loni udála ta nejhorší věc mého dosavadního života, dověděl jsem se, že mi Honza hodně fandil. Na oplátku jsem mu slíbil, že ten poslední závod bude patřit jemu a že jej vyhraji. Pokud se nestane zázrak a někdo nedá peníze na Ameriku, tak posledním závodem bylo to Rakousko. Splnil jsem slib a mám z toho radost. Budu se muset naučit žít "obyčejný" život bez závodů. Rozhodně to bude zajímavé. Já to nechám na cyklisticky mladších, ale kdykoliv kdokoliv přijde (zavolá, napíše) a bude potřebovat poradit, tak mu pomohu. Já musel vše objevovat sám a byť to má své kouzlo, je to zdlouhavé a zbytečné. Třeba časem bude chtít poradit i můj malý Tomík. Tomu ale ze všeho nejdříve poradím, ať kolo dělá jen pro radost, ne vrcholově. Ono to dost bolí a on je můj syn a já jeho táta - víc dodávat nemusím. To každý pozná, až mu je nějaký takový malý človíček tam nahoře přidělen k opatrování. Přesto mám kolo rád a díky kolu jsem prožil neskutečně krásné zážitky. Kolo vždy bude tím nejlepším dopravním prostředkem - vždyť kolo je největší vynález lidstva. Nic většího se člověku nepodařilo vymyslet. A stále budu tajně nasávat atmosféru závodů a všeho dění okolo - nepředstavím se a jen tak nenápadně budu okukovat a někteří si třeba řeknou: "Co tu ten starý holohlavý dělá?"
Termín pro příští rok - ty jsi velitel a ty musíš zvážit všechna pro i proti. Budou moci závodit i ti "malí" kluci, co chodí určitě do školy? Ti co pracují a budou chtít si volno stejně vezmou. Tím, že se odpoutáš od termínu např. Vítě Dostála, vznikne možnost, že ti přijedou i takoví, jako je Jirka a my, začne stoupat prestižnost, boj . ztráta těch všech letošních lidiček. Nebo to bude přínos a třeba někdo bude chtít právě takové vyzvat? Chceš to nebo to druhé? Vyhovět všem nejde a když bych připustil možnost svého startu příští rok, tak mi to je naprosto jedno. Když bych nevěděl o nějaké změně, tak prostě beru ten a ten datum a hotovo. Můj názor však není rozhodující a to je dobře.
Tak jsem měl napsat něco o K24 a trochu se mi to zvrhlo jiným směrem. Někdy jsem ukecaný až běda. Proto nějakou tu větičku závěrem. Tou atmosférou jsem by nadchnut a pro tu atmosféru bych určitě neměnil nic ze specifik závodu. Někdo se vyblázní, jiný potlachá, ale všichni jsou spolu, aniž se většina kdy viděla a uvidí. Pokud zůstane závodu tohle, není třeba nic měnit. Špíše naopak, bylo by škoda cokoli měnit. Je to o lidech a pro lidi - ten závod tam je jaksi navíc - na tu myšlenku je všechno nabaleno. Samozřejmě by to bez ní nešlo, ale dostala se až na druhou kolej a je jí tam dobře. Proto Vás všechny musím pochválit za takovou akci a zároveň popřát mnoho dalších ročníků stejně dobře zvládnutých jako ten letošní. Nechválím často, ale tohle byla dobře odvedená práce - gratuluji! A zároveň děkuji!!!
Pravděpodobně budeme jako družstvo závodit 7. - 8.9. na Le Mans. Budeš-li mít chvilku, budu rád, když přijdeš. Pokecáme, bude sranda a závod rychleji uteče. Le Mans bereme jako takové odreagování po sezóně, uvolnění a jedeme se prostě bavit. Přijď a uvidíš.
To je zatím vše. Kdyby mě napadla nějaká super myšlenka, tak se určitě ozvu, nejpozději však před Le Mans, abychom se domluvili blíže.

Ještě jednou díky

Tomáš Celta